Mám rád Jižní Město!
Před dvaceti lety to po lednové návštěvě prezidenta Havla, kdy se o jihoměstských panelácích vyjádřil jako o králíkárnách, vypadalo, že největší české panelákové sídliště čeká osud jihoamerických favel, afrických slumů, nebo minimálně janovského sídliště.
Obyvatelé paneláků byli jeho výrokem v podstatě degradováni na obyvatele druhé, možná třetí kategorie. Chlubit se, že žiji na Jižním Městě, nebylo v kursu. Jenže uplynulo právě těch dvacet let a pražské Jižní Město, »region« v počtu obyvatel rovnající se přibližně Pardubicím, blížící se Hradci Králové, početnější než Jihlava, Zlín a mnoho dalších krajských měst v Česku, se stalo městem ve městě, kde stojí za to žít. Navzdory chmurné předpovědi tehdejší hlavy státu, která s výjimkou kriminálu ostatně nikdy nepoznala nic jiného, než dům na vltavském nábřeží, Pražský hrad, či rezidenci v Portugalsku, se Jižní Město změnilo v moderní pražskou čtvrť.
Jsem rád, že zde s rodinou a dětmi už takřka dvacet let žiji a jsem ještě raději, že jsem se mohl o změny také trochu zasloužit. Než plakat nad osudem, že mě sem život uvrhl, je lepší život a prostředí kolem sebe měnit. Každé správné město má mít školu (ty naše jihoměstské jsou nově zrekonstruovány), radnici (ta nám tedy zoufale chybí, ale i zde se pokoušíme nahradit teskobaráky a školky důstojnou budovou) a kostel. My ho tu hned u metra na Hájích máme. Tedy ten katolický. A evangelický máme také, to zas nedaleko starobylé Chodovské tvrze. A které z českých panelákových sídlišť má vlastní pivovar a vlastní pivo? Nevím o žádném. Naše Jižní Město ho v jedné ze zrušených kotelen má. Je vynikající a je to vlastně světová rarita.
Jižní Město navíc už není místem, které by jen vymíralo, kde by dožívali jeho obyvatelé v pustých ulicích mezi odpadky, jak se jevily ty nejčernější vize. Už není jen místem penzistů a nižších sociálních vrstev, jak varovaly mnohé studie i novináři v návaznosti na Havlovy vize. Je místem bezpečnějším, než mnohá jiná místa v Praze a jiná města v Čechách. Kdo se v poslední době po sídlišti prošel, ten musel narazit na moderní komunikační systém, stále se zdokonalující systém cyklostezek, nové a nové obchody, firmy a kanceláře sídlící jak v nových, architektonicky zajímavě řešených objektech, tak třeba ve zrušených kotelnách. A především na nová sportoviště využívaná jak dětmi a mladými lidmi, tak i dříve narozenými generacemi. Vždyť kdo má nejznámější hry seniorů? No přece Jižní město, ty tradiční květnové. Mnohé proluky se zaplňují moderními bytovými domy a komplexy, do nichž se stěhují lidé mladších generací, které, aby naše Jižní město nezestárlo a nevymřelo, velmi potřebujeme. A když se podíváte na auta, která parkují před domy, jasně vidíte, že i lidem s nadstandardními příjmy nevadí, že mají v občance jako místo bydliště Prahu 11, tedy převážně Jižní Město. A to jsem si vždy přál.
Jižní město je dobrá adresa. Staré paneláky ze značné části prošly a stále procházejí regenerací, mění se nejen okna, ale i pláště budov, barevná paleta je pestrá, jsou zde nové parky, mění se silnice, na Chodově je velké a prosperující obchodní centrum, kancelářský komplex Park Chodov dostal architektonické ocenění a stal se živým podnikatelským centrem »králíkárenského regionu«. Na Chodově koncertovala Madonna. Jsou tu dva velké lesoparky – Hostivař a Kunratice s Krčí. I se srubem, kde jsme s přáteli udělali pár příjemných akcí, dětských dnů či pálení čarodějnic. Že na nich bylo vždycky pár stovek lidí, mě může jen těšit.
Mám vypočítávat dál? Nedostatků bych určitě našel i já sám bezpočet. Ale dávám teď přednost tomu lepšímu, co se tu změnilo. Protože to je další inspirací, aby časem mizelo i to problematické, co ještě k řešení čeká. Když se mi někdo chlubí, že žije na Malé Straně, tak já klidně a hrdě povím, že se mám lépe, protože jsem z Jižního Města.
